Mezinárodní nákladní doprava

Přeprava zboží využitím silniční dopravy může být v dnešní době jen stěží účelně omezována hranicemi jednotlivých států. Tyto tendence jsou samozřejmě o to zřetelnější v hospodářském prostoru Evropské unie, v němž je volný pohyb zboží jedním ze základních cílu a předpokladů fungování společného (vnitřního) evropského trhu.  

Rozhodné právo

V oblasti mezinárodní silniční nákladní dopravy bude v první řadě vždy nezbytné zjistit, resp. stanovit jakým právním řádem (právním řádem jakého státu) se bude vzniklý závazkový vztah mezi účastníky přepravní smlouvy spravovat.

V případě, že účastníci přepravní smlouvy jsou příslušníky členských státu EU, bude pro určení práva, jímž se bude závazkový vztah mezi těmito účastníky řídit, rozhodné nařízení Evropského parlamentu a rady č. 593/2008 (Řím I). Toto nařízení upřednostňuje v otázce určení rozhodného práva možnost jeho volby účastníky konkrétního závazkového vztahu, jinak v oblasti přepravy platí, že právem rozhodným bude právo země obvyklého bydliště dopravce za předpokladu, že se místo převzetí nebo místo doručení nebo obvyklé místo bydliště odesílatele nacházejí rovněž v této zemi. Nejsou-li tyto požadavky splněny, použije se právo země, ve které se na základě dohody smluvních stran nachází místo doručení.

V případě, že jeden z účastníků, resp. oba dva nebudou příslušníky členských státu EU, bude pro určení rozhodného právního řádu v závazkovém vztahu zásadní případná existence mezinárodní smlouvy, jež by tuto otázku řešila, jinak se budou aplikovat ustanovení zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. I uvedený zákon upřednostňuje možnost volby smluvních stran v otázce určení rozhodného práva, jinak platí, že smlouvy o dopravě (smlouvy o přepravě, smlouvy zasilatelské apod.) se budou řídit právem místa, kde má dopravce sídlo nebo bydliště v době uzavření smlouvy.

Úmluva CMR

V oblasti mezinárodní silniční nákladní dopravy jsou pro určení práv a povinností účastníků smlouvy o přepravě rozhodující ustanovení mezinárodních smluv, a to především Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě – CMR, jež byla v českém právním řádu publikována vyhláškou č. 11/1975 Sb.

Tato úmluva má zcela zásadní význam v oblasti mezinárodní silniční přepravy zboží, když se její ustanovení použijí i v případě, že přepravní smlouvu mezi sebou uzavírají dva subjekty, jež jsou (oba) příslušníky téhož státu. Samozřejmě tomu tak bude tehdy, bude-li se jednat o úplatnou přepravu zásilky silničním vozidlem, přičemž místo převzetí zásilky a místo jejího dodání, bude ležet ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy.

Úmluva CMR je stěžejním předpisem v oblasti mezinárodní silniční nákladní dopravy, a to zejména z hlediska řešení palčivých otázek odpovědnosti za škodu vzniklou na zásilce během dopravcem prováděné přepravy, které otázky jsou právě touto úmluvou řešeny komplexně, a tudíž je vyloučena aplikace ustanovení národních právních řádů. Její význam je rovněž zásadní z hlediska velmi důležitého právního institutu promlčení, která oblast je rovněž Úmluvou CMR řešena komplexně a jako taková má výhradní přednost před národním právem.

Dohoda ADR

V oblasti mezinárodní silniční nákladní přepravy je dále nezbytné upozornit na Evropskou dohodu o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), publikovanou vyhláškou č. 64/1987 Sb. Její využití není samozřejmě tak rozsáhlé a četné jako v případě Úmluvy CMR, ale přesto je důležitým právním předpisem v oblasti mezinárodní silniční nákladní dopravy. Dohoda ADR se bude aplikovat na každou přepravní smlouvy, na jejímž základě bude sjednaná přeprava uskutečněná silničním vozidlem po území alespoň dvou smluvních států této dohody, přičemž přepravovanou zásilkou budou „nebezpečné věci“, tj. látky a předměty, jejichž mezinárodní silniční přepravu přílohy A a B Dohody ADR zakazují nebo dovolují pouze za určitých podmínek.