Nákladní list

V oblasti silniční nákladní dopravy se lze jen zřídka setkat s uzavíráním přepravních smluv v písemné formě. Ostatně tato povinnost není stanovena ani právními předpisy, čímž je neformálnost těchto právních úkonů založena i legislativně. O to podstatnější význam má proto přepravní doklad, jenž bývá častokrát jediným písemným důkazem o existenci a obsahu závazkového vztahu mezi odesílatelem a dopravcem.

Vnitrostátní nákladní doprava

Obchodní zákoník ve svém ustanovení § 611 odst. 1 stanovuje oprávnění dopravce požadovat, aby mu odesílatel potvrdil požadovanou přepravu v přepravním dokladu. Na dané ustanovení navazuje vyhláška č. 133/1964 Sb., o silničním přepravním řádu, která stanovuje označení a náležitosti přepravního dokladu, rovněž jako odpovědnost za v něm provedené nesprávné zápisy.

Přepravním dokladem v silniční nákladní dopravě je:

  • přepravní list vyplněný a odevzdaný odesílatelem nebo
  • dodací list, pokud vyhovuje podrobnějším přepravním podmínkám.

Řádně vyplněný přepravní list je povinen odevzdat dopravci odesílatel, a to zároveň se zásilkou. Přepravní list doprovází přepravovanou zásilku až do jejího vydání určenému příjemci, popřípadě do její likvidace.

Přepravní list musí obsahovat nejméně tyto náležitosti:

  • název (jméno) odesílatele a příjemce,
  • obvyklé pojmenování obsahu zásilky a jejího obalu,
  • počet kusů,
  • celkovou váhu zásilky,
  • místo nakládky a místo vykládky,
  • datum a potvrzení převzetí zásilky dopravcem a příjemcem.

Nakládá-li se nebo vykládá-li se zásilka na více místech, je odesílatel povinen odevzdat pro každou část zásilky samostatný přepravní list. Do přepravního listu je možné zapsat další přepravním řádem předepsané nebo povolené záznamy. Zápisy v přepravním listě musí být provedeny průpisem a musí být na všech jeho listech dobře čitelné. Dopravci a odesílatelé odpovídají za správnost a úplnost zápisů, které jsou povinni do přepravního listu zapsat.

Náložný list

Obchodní zákoník (§ 612 – § 616) upravuje i tzv. náložný list, jenž není přepravním dokladem, nýbrž listinou s povahou cenného papíru, s níž je spojeno právo požadovat na dopravci vydání přepravované zásilky. Vydání náložného listu může být sjednáno smluvně, přičemž tuto povinnost možno uložit dopravci, a to při převzetí zásilky. Je-li náložný list vydán, je dopravce povinen vydat zásilku osobě oprávněné podle náložného listu, která (osoba) je povinna náložný list dopravci předložit a potvrdit na něm převzetí zásilky.   

Mezinárodní nákladní doprava

V rámci přepravy prováděné v režimu Úmluvy CMR je dokladem o uzavření přepravní smlouvy, jakož i o převzetí zásilky k přepravě dopravcem nákladní list. To však neznamená, že by Úmluva CMR jakkoliv stanovovala povinnost odesílatele či dopravce nákladní list CMR vystavit. Úmluva CMR totiž současně stanovuje, že chybí-li nákladní list, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím existence nebo platnost přepravní smlouvy dotčena a i nadále se na ni vztahují ustanovení této úmluvy. V praxi jsou však přepravy prováděné bez vystaveného nákladního listu CMR značně ojedinělé.

Nákladní list CMR se vystavuje v písemné formě a musí být podepsán odesílatelem a dopravcem. Vyhotovuje se ve třech původních vyhotoveních (originálech), z nichž první obdrží odesílatel, druhé doprovází zásilku (a mělo by být posléze vydáno příjemci) a třetí si ponechá dopravce. V některých smluvních státech Úmluv CMR je možné podpis nahradit otiskem razítka (např. Francie, Velká Británie), což však právní řád České republiky nepřipouští.

Náležitosti

Úmluva CMR stanovuje povinné náležitosti nákladního listu:

  • místo a datum vystavení,
  • jméno a adresu odesílatele,
  • jméno a adresu dopravce,
  • místo převzetí zásilky a místo jejího určení (obec, ulice, číslo popisné),
  • datum převzetí zásilky,
  • jméno a adresu příjemce,
  • obvyklé pojmenování povahy přepravované věci a druh obalu; u věcí nebezpečné povahy jejich obecně uznávané označení,
  • počet kusů, jejich zvláštní značky a čísla,
  • hrubou váhu zásilky nebo jiným způsobem vyjádřené množství zboží,
  • náklady spojené s přepravou (dovozné, vedlejší poplatky, cla a ostatní výdaje),
  • pokyny potřebné pro celní a jiná úřední jednání,
  • údaj o tom, že přeprava i přes jakoukoliv opačnou doložku podléhá ustanovením Úmluvy CMR.

Dále jsou stanoveny fakultativní náležitosti nákladního listu:

  • zákaz překládky (na jiné silniční vozidlo),
  • výdaje, které bere odesílatel na sebe,
  • výši dobírky, která má být vybrána při dodání zásilky,
  • udání ceny zásilky a částky vyjadřující zvláštní zájem na dodání,
  • pokyny odesílatele dopravci týkající se pojištění zásilky,
  • smluvenou lhůtu, ve které má být přeprava provedena,
  • seznam dokladů předaných dopravci.

Samozřejmě není vyloučeno, aby smluvní strany zapsaly do nákladního listu CMR další užitečné údaje a skutečnosti (např. rozhodčí doložku).

Odpovědnost

Úmluva CMR vychází z logického předpokladu vystavení nákladního listu odesílatelem, byť to z ní přímo nevyplývá. Odesílatel proto odpovídá dopravci za škodu, jež mu vznikne v důsledku nepřesnosti nebo neúplnosti údajů týkajících se označení jména a adresy odesílatele, místa a data převzetí zásilky a místa jejího určení, jména a adresy příjemce, obvyklého pojmenování povahy přepravované věci a druhu obalu (u věcí nebezpečné povahy jejich obecně uznávaného označení), počtu kusů, jejich zvláštních značek a čísel, hrubé váhy zásilky nebo jiným způsobem vyjádřeného množství zboží či pokynů potřebných pro celní a jiná úřední jednání. Odesílatel rovněž odpovídá dopravci za škodu vzniklou v důsledku nepřesnosti nebo neúplnosti fakultativních náležitostí nákladního listu.

Dopravce zase na druhou stranu odpovídá odesílateli (resp. příjemci) za škodu vzniklou mu v příčinné souvislosti s tím, že v nákladním listě nebyl zapsán údaj o tom, že přeprava podléhá úpravě Úmluvy CMR.

Výhrady dopravce

Dopravce je oprávněn (a ve vlastním zájmu i povinen) při převzetí zásilky k přepravě přezkoumat správnost údajů v nákladním listě týkajících se počtu kusů zásilky, jejich značek a čísel. Dopravce by měl dále při převzetí zásilky přezkoumat její zjevný stav včetně jejího obalu, přičemž pod tímto přezkoumáním se zásadně rozumí běžná (vizuální, čichová či jinými smysly proveditelná) kontrola bez nutnosti užití zvláštních měřících či vážících přístrojů.

Dopravce by měl tedy v této souvislosti postupovat následovným způsobem:

  1. má-li vhodné prostředky ke kontrole správnosti údajů zapsaných v nákladním listě o počtu kusů zásilky, jejich značkách a číslech, zapíše do nákladního listu výhrady (v případě, že kontrola ukáže nesprávnost těchto údajů), přičemž tyto výhrady nemusí odůvodnit,
  2. nemá-li vhodné prostředky ke kontrole správnosti údajů zapsaných v nákladním listě o počtu kusů zásilky, jejich značkách a číslech, zapíše do nákladního listu výhrady, které ale musí odůvodnit,
  3. zapíše do nákladního listu zjištěné výhrady k zjevnému stavu zásilky, přičemž tyto výhrady musí odůvodnit.

Uvedené výhrady dopravce však odesílatele nezavazují, pokud je v nákladním listě výslovně neuznal. Je tudíž zřejmé, že pokud odesílatel výhrady dopravce neuzná, budou tyto výhrady pouze jedním z možných důkazů svědčících dopravci v případném sporu, zaručeně však nebudou naplněny předpoklady domněnky dobrého zjevného stavu zásilky a správnosti údajů v nákladním listě o počtu kusů zásilky, jejich značkách a číslech (čl. 9 odst. 2 Úmluvy CMR).   

Konečně nezapíše-li dopravce do nákladního listu žádné výhrady (s odůvodněním), platí uvedená právní domněnka, že zásilka včetně jejího obalu byla v okamžiku jejího převzetí k přepravě v dobrém zjevném stavu a že počet kusů zásilky, jejich značky a čísla se shodovaly s údaji v nákladním listě.