Odpovědnost za škodu

Odpovědnost dopravce za škodu vzniklou na přepravované zásilce je bezpochyby jednou z nejpalčivějších otázek v oblasti závazkových vztahů vznikajících v rámci silniční nákladní dopravy. Zásilka je vždy věcí v právním smyslu, jež má určitou objektivně vyjádřitelnou hodnotu a jako taková náleží určité osobě. Odesílatel tím, že odevzdává zásilku dopravci k přepravě, dobrovolně se zbavuje své faktické vlády nad ní, přičemž během prováděné přepravy nemůže zásilku chránit či jinak opatrovat. Na druhé straně zase stojí dopravce provádějící přepravu zásadně v rámci své podnikatelské činnosti, který převzetím zásilky k přepravě nese své podnikatelské riziko právě v podobě objektivní odpovědnosti za škodu, jež může vzniknout na této zásilce během prováděné přepravy.

Vnitrostátní nákladní doprava

Odpovědnost dopravce v rámci vnitrostátní silniční nákladní dopravy je konstruována jako odpovědnost objektivní s možností liberace (zbavení se odpovědnosti) ve stanovených případech. Dopravce tedy odpovídá za škodu v době, kdy má fakticky zásilku ve své moci, tj. v době od převzetí zásilky až do jejího vydání určenému příjemci.

Dopravce nebude za škodu odpovědný, pokud vzniku škody nemohl zabránit ani při vynaložení odborné péče. Požadavek odbornosti je kladen na dopravce, jakožto na osobu profesionála, který provádí přepravu v rámci svého podnikání a tudíž je povinen uskutečnit všechny nezbytné úkony k tomu, aby ke škodě na zásilce vůbec nedošlo, resp. aby případná škoda byla co nejmenší. Dopravce se dále zprostí své odpovědnosti, prokáže-li, že škoda byla způsobena:

  • odesílatelem, příjemcem nebo vlastníkem zásilky,
  • vadou nebo přirozenou povahou obsahu zásilky včetně obvyklého úbytku, nebo
  • vadným obalem, na který dopravce upozornil odesílatele při převzetí zásilky k přepravě.

V případě, že dojde ke ztrátě nebo zničení zásilky, je dopravce povinen nahradit cenu, kterou zásilka měla v době, kdy byla předána dopravci k přepravě. Došlo-li k poškození nebo znehodnocení zásilky, je dopravce povinen nahradit rozdíl mezi cenou, kterou měla zásilka v době jejího převzetí k přepravě, a cenou, kterou by v této době měla zásilka poškozená nebo znehodnocená.

Ke škodě může dojít i v situaci, kdy došlo k dodání zásilky nepoškozené, ale až po uplynutí sjednané dodací lhůty. V takovém případě je dopravce povinen hradit, vzniklou škodu, ale pouze do výše dovozného. 

Mezinárodní nákladní doprava

V oblasti mezinárodní silniční nákladní dopravy prováděné v režimu úmluvy CMR je odpovědnost dopravce za škodu vzniklou na zásilce řešena komplexně, a tudíž je vyloučeno byť jen podpůrné užití ustanovení národních právních řád upravujících institut náhrady škody.

Úmluva CMR stanovuje, že dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky anebo za její poškození, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty.

Dopravce se zprostí své odpovědnosti za škodu, pokud ztráta zásilky, její poškození nebo překročení dodací lhůty bylo zaviněno:

  • oprávněným, nebo jeho příkazem,
  • vlastní vadou zásilky,
  • okolnostmi, jež dopravce nemohl odvrátit a jejichž následky odstranit nebylo v jeho moci.

Prokazovat, že ke škodě na zásilce došlo v důsledku některé z příčin zprošťujících dopravce jeho odpovědnosti, je v případném sporu povinen dopravce. Neunese-li o této skutečnosti důkazní břemeno, bude uznán odpovědným za vzniklou škodu, bez ohledu na to, zda odesílatel, resp. příjemce označí k těmto skutečnostem jakékoliv důkazní prostředky.

Úmluva CMR stanovuje, že přepravovanou zásilku je možné bez dalších důkazů považovat za ztracenou, nebyla-li vydána do 30 dnů po uplynutí sjednané lhůty, a pokud nebyla lhůta sjednána, do 60 dnů po převzetí zásilky k přepravě. Odesílatel, resp. příjemce je tudíž oprávněn v uvedeném případě požadovat po dopravci náhradu škody za ztracenou zásilku, přičemž je oprávněn písemně požádat dopravce, aby byl bezodkladně zpraven, bude-li zásilka nalezena do jednoho roku po vyplacení náhrady. Do 30 dnů po obdržení zprávy o nalezení zásilky může oprávněný (odesílatel, resp. příjemce) žádat, aby mu byla zásilka vydána, pokud splní závazky vyplývající z nákladního listu a vrátí dopravcem vyplacenou náhradu škody. Nepožádá-li oprávněný o podání zprávy o nalezení zásilky anebo nepožádá-li o vydání nalezené zásilky anebo byla-li zásilka nalezena po uplynutí jednoho roku po vyplacení náhrady, může dopravce naložit se zásilkou podle práva platného v místě, kde se zásilka nachází.

V případě úplné nebo částečné ztráty zásilky hradí dopravce škodu vypočítanou z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě. Dojde-li k poškození zásilky, hradí dopravce částku, o níž se její hodnota snížila. Hodnota zásilky se určí podle burzovní ceny, jinak podle tržní ceny, resp. podle obecné hodnoty porovnatelné zásilky.

Úmluva CMR vychází z koncepce omezené odpovědnosti dopravce za škodu vzniklou na přepravované zásilce, když stanovuje, že náhrada škody nesmí přesáhnout 8,33 zúčtovacích jednotek za kilogram chybějící hrubé váhy. Zúčtovací jednotkou jsou pro smluvní státy, jež přistoupili k Protokolu k Úmluvě CMR ze dne 05. července 1978 tzv. zvláštní práva čerpání (SDR – Special Drawing Rights) podle Mezinárodního měnového fondu, jejichž hodnotu určuje pravidelně Česká národní banka. 

V případě vzniku škody v důsledku překročení dodací lhůty, hradí dopravce škodu jen do výše dovozného.