Judikatura

Rozsudek NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 2704/2009: Základní ustanovení o přepravní smlouvě v obchodním zákoníku, které má kogentní povahu definuje tento smluvní typ jako smlouvu, v níž se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc z určitého místa (místo odeslání) do určitého místa jiného (místo určení), a odesílatel se zavazuje zaplatit mu úplatu (přepravné). I když jde o smlouvu konsenzuální, je zřejmé, že smluvní strany musí vždy přesně vymezit zásilku i místo odeslání a určení.

Rozsudek NS ČR, sp. zn. 32 Odo 1312/2005: Ustanovení § 622 OBZ obsahuje speciální úpravu podmínek odpovědnosti dopravce za škodu na zásilce. Pouze pro tuto škodu je vyloučena obecná úprava odpovědnosti za škodu. Toto ustanovení se však nevztahuje na jiné škody způsobené dopravcem porušením povinnosti ze smlouvy o přepravě věci.

Rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 1262/2000: Pokud dojde k uzavření smlouvy o přepravě věci podle § 610 a násl. obchodního zákoníku, je nutno na vztah smluvních stran aplikovat, ve smyslu § 756 ObZ, vyhl. č. 11/1975 Sb., Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), jsou-li splněny podmínky pro její aplikaci, tj. mezi smluvními stranami byla uzavřena přepravní smlouva v mezinárodní silniční nákladní přepravě, místo převzetí zásilky a místo jejího předpokládaného dodání leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem Úmluvy. Protože Úmluva výslovně určuje, že není rozhodné, jaké je trvalé bydliště, popř. státní příslušnost stran smlouvy, je Úmluvu nutno aplikovat i v těch případech, že jde o vztah dvou tuzemských subjektů.

Zpět | Zpět na hlavní stránku