Právní úprava

Smlouva o přepravě osob je jako smluvní typ upravena v ustanoveních § 760 – § 764, § 772 - § 773 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

Právní úpravou smlouvy o přepravě osob v občanském zákoníku se budou spravovat závazkové vztahy mezi dvěma osobami – nepodnikateli, resp. mezi nepodnikatelem a podnikatelem. V případě, že by tuto smlouvu uzavírali podnikatelé v rámci své podnikatelské činnosti, spravovala by se příslušnými ustanoveními občanského zákoníku o daném smluvním typu a jinak režimem obchodního zákoníku. Není vyloučena ani možnost smluvních stran (podnikatele a nepodnikatele, ev. dvou nepodnikatelů) o působnosti obchodního zákoníku. Taková dohoda však vyžaduje písemnou formu a nesmí vést ke zhoršení právního postavení smluvní strany, která je spotřebitelem, tedy subjektem, který při uzavíraní a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

Smlouva o přepravě osob je jako základní smluvní typ aplikovatelná na všechny druhy dopravy, přičemž pochopitelně není objektivně schopná zohlednit jejich specifické črty. Těžiště právní úpravy pak spočívá především v přepravních řádech, které jako prováděcí předpisy detailně vymezují práva a povinnosti účastníků přepravních smluv. V oblasti veřejné (pravidelné) silniční osobní dopravy je přepravním řádem vyhláška č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Na závazkové vztahy v oblasti nepravidelné silniční osobní přepravy bude nutné aplikovat vyhlášku č. 133/1964 Sb., o silničním přepravním řádu. 

Z hlediska určení obsahu soukromoprávního vztahu mezi dopravcem a cestujícím jsou však zcela zásadní smluvní přepravní podmínky a tarify, které vydává dopravce a které jsou nedílnou součástí uzavřené přepravní smlouvy.

Zpět | Zpět na hlavní stránku